Mc Coy ještě jednou aneb střípky z paměti dostihového diváka

Úvodem musím říci, že jsem nepatřil vždy k jeho velkým obdivovatelům. Připadalo mi totiž, že převážnou část svých vítězství dosahuje v dostizích těch nižších kategorií. Postupem času se mu samozřejmě podařilo zvítězit i ve většině těch velkých, faktem ale zůstává, že v těch dvou největších zatím moc štěstí neměl

V GRAND NATIONAL se mu nepodařilo zvítězit vůbec (asi nejblíže byl v roce 2005, když byl s koněm Clan Royal na začátku druhého kola v čele dostihu a kůň bez jezdce ho před překážkou vyvezl mimo trať) a Gold Cup v Cheltenhamu vyhrál jen jednou (Mr.Mulligan v roce 1997). Přesto právě jeho absolutní profesionalita a přístup k dostihům mu přinesla tolik možností, které pak mohl využít a i když byl vázán ke svým kmenovým stájím (dříve M.Pipe, v současnosti majitel J.P. McMannus), často jej využívali i další trenéři a majitelé.

Dva malé postřehy, které o mnohém vypovídají.

Krátce před jedním ročníkem Cheltenhamského festivalu spadl z koně a zůstal několik minut v bezvědomí. Po několika vyšetřeních to vypadalo, že vyvázl bez újmy a tak se ihned vydal za lékařem, aby mu povolil další ježdění. Bohužel v tomto případě neuspěl, protože dostihový řád je v tomto bodě nekompromisní. V případě bezvědomí má jezdec automaticky stop na 14 dní a ani slavný jezdec nedostal tehdy výjimku.

Dalším případem byl dostih v Southwellu v roce 2002, kdy ještě v první polovině dostihu spadl a otřesen odcházel za bariéru. Jenže na další překážce spadlo několik dalších soupeřů a na následující šel k zemi zbytek pole. Jeden z pohotových pracovníků závodiště volně pobíhajícího Mc Coyova koně odchytil a přivedl k jezdci (dodnes nevím, podle kterého dostihového pravidla je to vůbec možné), ten znovu nasedl, obkroužil sám celé závodiště a dostih vyhrál.

Nakonec ani ten poslední den, kdy konečně dosáhl vysněného počtu, se neobešel bez dramatického vyvrcholení. Po vítězství 2.999 si s velkým přehledem jel pro to poslední, když na poslední proutěné překážce asi 8 délek před soupeři jeho kůň spadl. Jezdec se však otřepal a hned v dalším dostihu dosáhl cíle.

Závěrem je třeba říci, že historie se určitě nebude ptát, kde všechna ta vítězství dosáhl a ono je to vlastně jedno. Protože takový počet je prostě něco tak výjimečného, že se bude jeho následovníkům jen těžko vyrovnávat. A proto je třeba ke vstupu do nově založeného klubu "3000", ve kterém dlouho zůstane jediným členem, jen gratulovat.

GEORGE R