Ohlédnutí za návštěvou Derby Festivalu v Epsomu

Reportáž Jaroslava Fabrise

Díky přeci jen o něco volnějšímu prázdninovému programu jsem po zhruba měsíci našel čas, abych se ohlédnul za svou návštěvou Anglie, jejímž hlavním cílem byl Derby Festival v Epsomu. Do Anglie jsem odletěl ve čtvrtek s kamarádem a kolegou handicaperem Honzou Židem a už večer jsme vyrazili na dostihy do Chelmsfordu. Přilétli jsme na letiště Stansted, odkud je závodiště v Chelmsfordu vzdálené méně než 30 kilometrů. Samotné závodiště leží mimo zástavbu hned u silnice, takže většina návštěvníků cestuje auty. My jsme cestovali hromadnou dopravou, což také není žádný velký problém, když z letiště to zvládnete zhruba za hodinu. Akorát musíte trefit správnou zastávku a překonat frekventovanou silnici.

závodiště v Chelmsfordu, foto: Jaroslav Fabris

Chelmsfordské závodiště je nejnovějším v celé Velké Británii, když otevřeno bylo v roce 2008, kdy se stalo prvním novým závodištěm od otevření Tautonu v roce 1927. Po necelém roce sice bylo z finančních důvodů uzavřeno, ale od roku 2015 je opět v provozu. Dostihy se konají na 1700 metrů dlouhém oválu s all-weather povrchem, uvnitř kterého se nachází travnatá dráha. V minulých letech se objevily zprávy, že by se i na ní mohlo běhat, ale k tomu zatím nedošlo. Závodiště je netradiční především z hlediska umístění diváckého zázemí. To se totiž nachází výhradně uvnitř oválu, kam se dostanete pod dráhou vedoucím tunelem.

tunel pod dráhou v Chelmsfordu, foto: Jaroslav Fabris

V pátek už nás čekala cesta do Epsomu. Vzhledem k pozdnímu návratu z Chelmsfordu i nedělnímu brzkému letu do Prahy, díky němuž jsem stihl i mostecké dostihy, jsme byli ubytováni v hotelu sousedícím s letištěm Stansted. To leží severně od Londýna, zatímco Epsom se nachází na jeho jižním okraji. Cesta každopádně při využití kombinace vlaků a metra trvala přijatelné dvě hodiny, když na poslední kilometry jsme využili kyvadlovou dopravu mezi nádražím a závodištěm. Samotná kyvadlová doprava fungovala téměř bez jakéhokoliv prodlení, když za sebou bylo vždy naskládáno několik autobusů, které po naplnění postupně odjížděly. Až mě překvapilo, že se netvořily žádné fronty, protože například cesta kyvadlovou dopravou při listopadovém mítinku v Cheltenhamu, jehož prestiž přeci jen není taková, se bez nich neobešla.

paddock před Epsom Derby, foto: Jaroslav Fabris

Minimálně částečné vysvětlení nabídl počet diváků. Zatímco totiž v listopadovou sobotu zamířilo do Cheltenhamu zhruba 31 tisíc diváků, sobotní Oaks jich shlédla ani ne polovina. Konkrétně cestu na závodiště našlo 15.133 diváků, Derby pak navštívilo 22.312 diváků. Obě čísla znamenají zhruba 17% pokles oproti loňskému roku. Nižší návštěvu na Derby sice částečně způsobila nepříznivá předpověď, k jejímuž naplnění naštěstí došlo až po odběhnutí hlavního dostihu, ale pořadatelé registrovali nižší prodej vstupenek už v období šesti až osmi týdnů před mítinkem. Dodejme, že rekordní návštěva na Derby z roku 2001 činila 53.177 diváků, v roce 2007 naposled na závodiště zavítalo přes 40 tisíc diváků a po Covidu pokles návštěvnosti ještě akceleroval.

Jan Brueghel před Coronation Cupem, foto: Jaroslav Fabris

Zajímavý komentář k tomu přinesl Greg Wood na webu Guardianu. V něm zmiňuje, že nový manažer epsomského závodiště Jim Allen má přímé zkušenosti s přípravou Kentucky Derby. To se koná v Louisville, kde hned po příletu zjistíte, že jste v dějišti Derby. Na letišti jsou totiž umístěny hodiny, které odpočítávají čas do příštího Derby. S tím jsou spojeny také průvody, ohňostroje a další slavnostní akce. Celkem má Lousville přes 600 000 obyvatel a každý z nich ví, že první květnovou sobotu se na závodišti koná něco mimořádného. V okruhu 30 mil od Epsomu žije desetkrát více lidí, ale procento Londýňanů, kteří si vůbec uvědomili, že se konalo Derby, bylo mizivé.

Minnie Hauk po vítězství v Oaks, foto: Jaroslav Fabris

Z českého pohledu se mohou zdát podobná hodnocení příliš příkrá. Přeci jen mnoho z nás má Británii za stát, kde se dostihy těší velké oblibě. To je samozřejmě do jisté míry pravda, když i na malé dostihy v pracovní dny míří slušné návštěvy. Nutno ovšem přiznat, že s fotbalem se dostihy v žádném případě měřit nemohou, když jsou v Británii považovány za zhruba čtvrtý až pátý nejpopulárnější sport. Větší dosah mají pouze nejvýznamnější mítinky, když pravidelně dostihy sleduje do 2 miliónů Britů a roční návštěvnost se pohybuje kolem 5 miliónů diváků. Pro srovnání fotbal pravidelně sleduje kolem 15 miliónů Britů a návštěvnost profesionálních soutěží přesahuje 30 miliónů diváků.

Lambourn po vítězství v Derby, foto: Jaroslav Fabris

O náročnosti dráhy v Epsomu už bylo napsáno mnohé. Dobře o ní vypovídá rekord tamního Derby, který je bezmála o tři vteřiny pomalejší než rekord Českého Derby, přestože kvalita obou dostihů je nesrovnatelná. Naopak extrémně rychlý je v Epsomu rovný kilometr. Ten totiž až na závěrečných 100 metrů neustále klesá, když celkové převýšení činní přes 30 metrů. Tamních 5 furlongů nejrychleji zvládl Stone of Folca v roce 2012, když jeho čas 53,69 sekundy je dokonce světovým rekordem na tuto vzdálenost. Osobně mě ani tak nepřekvapila výrazná členitost dráhy, nýbrž sklon cílové roviny. Ta se totiž nachází ve svahu, takže vnější bariéra je znatelně výše než ta vnitřní.

cílová rovina v Epsomu, foto: Jaroslav Fabris

K Derby samozřejmě patří příslušný outfit. Nicméně při jeho volbě záleží na tom, do jaké části závodiště zamíříte. Zatímco na těch neprestižnějších místech si frekvence cylindrů nezadá s Royal Ascotem, atmosféra uvnitř dráhy mě připomněla spíše dostihy ve Světlé Hoře. Lidé tam totiž v ležérním oblečení sledují dostihy z dek nebo zahradních židliček, přičemž navštívit mohou i řadu pouťových atrakcí. U vnitřního okraje dráhy také tradičně parkuje řada double deckerů, které nabízejí výborný výhled do cílové roviny.

vnitřek dráhy v Epsomu, foto: Jaroslav Fabris

K samotným dostihům už se asi netřeba dlouze vracet. Celý mítink každopádně jednoznačně ovládl tým kolem hřebčína Coolmore. Svěřenci Aidana O’Briena totiž zvítězili ve všech třech Gr.1 dostizích, které jsou součástí mítinku. Desáté vítězství v Coronation Cupu slavil O’Brien zásluhou Jana Brueghela, v Oaks se prosadil pojedenácté s Minnie Hauk, a že má stejně zářezů také v Derby, zajistil stylem start-cíl Lambourn. Ten sice papírově nebyl stájovou jedničkou, ale své kvality už stihl potvrdit úspěchem v Irish Derby. Dodejme, že stejný double získali také jeho otec Australia a děd Galileo. Po mítinku zaznívaly hlasy, že převaha velkých stájí na čele s Coolmorem je až nudná, nicméně za Lambournem se seřadili koně v kurzech 50, 28 a 50:1. Konkrétně druhý Lazy Griff je německým odchovancem zakoupeným za 75.000 euro a reprezentuje syndikát, který sdružuje 24 vlastníků. O velkých úspěších tedy evidentně stále mohou snít i menší týmy.

tribuny v Epsomu, foto: Jaroslav Fabris