Reportáž: King George na stíhací jízdě za „Obloukem“

Reportáž Jaroslava Fabrise

Po loňských návštěvách Derby Festivalu v Epsomu a Ebor Festivalu v Yorku si letos premiérově užiju další z highlightů britské dostihové sezóny, a to Goodwood Festival, který startuje už v úterý. Každopádně jen o tři dny dříve a o 80 kilometrů jinde byla přichystána další dostihová lahůdka. Ascot totiž v sobotu hostil King George VI and Queen Elizabeth Stakes, takže v našem už tradičním zájezdovém kvartetu zavládla jednoznačná shoda, že pobyt v Anglii si o pár dní protáhneme. S blížícím se termínem King George bylo čím dál tím jasnější, že jsme udělali správně. Rýsovala se totiž mimořádně kvalitní startovní listina, což nebylo pouze dílem šťastné konstelace.

česká návštěva v ascotském paddocku, tedy zleva Jan Červenka, Otakar Nový a Jaroslav Fabris

Vedení závodiště v Ascotu totiž činí zřetelné kroky k tomu, aby se o King George znovu mluvilo jako o jednom z nejvýznamnějších evropských potažmo světových dostihů. Ne snad že by se stále nejednalo o jeden z vrcholů britského kalendáře, ale přeci jen pozici nejvýznamnějšího evropského srovnávacího dostihu na distanci 2400 metrů jednoznačně zaujímá Prix de l’Arc de Triomphe a z ascotských vrcholů se v posledních letech těšil většímu lesku nejen slavný Royal Ascot, ale i říjnový Brítish Champions Day. Zvlášť slabší účast tříletých koní byla v posledních letech patrná, když před rokem se v pětičlenném poli dokonce žádný zástupce klasického ročníku nenacházel.

tribuna v Ascotu, foto: Jaroslav Fabris

Přes vše výše napsané mě samotného překvapilo, že když jsem kouknul na řebříčky nejlépe hodnocených světových dostihů kategorie Gr.1, King George jsem v posledních třech vydáních shodně našel na čtvrté příčce. Stále si tedy drží vysokou sportovní úroveň. O jeho ještě větší atraktivitu se nicméně postaralo znatelné navýšení dotace, která z loňských 1,5 miliónu liber stoupla na 2 milióny liber. Letošní edice King George tak byla vedle letošního Derby Stakes nejbohatším dostihem britské historie. Navíc nejde o finální stav. V příštím roce se totiž bude bojovat dokonce o 2,5 miliónu liber. Pro srovnání Arc stále zůstává suverénně nejbohatším evropským dostihem, když jeho dotace činní 5 miliónů euro.

Kalpana míří na dráhu v Ascotu, foto: Jaroslav Fabris

Při hodnocení letošní devítičlenné sestavy média nešetřila superlativy. Například Guardian referoval o návratu slavných časů King George a o nejsilnějším poli za minimálně posledních 20 let. Vždyť mezi devítkou startujících nechyběli loni nejlépe hodnocený kůň světa Calandagan, dvojice japonských koní včetně v loňském Japan Cupu za Calandaganem o hlavu druhého Masquerade Balla, zatímco čtveřici Aidana O’Briena vévodil čerstvý vítěz Irish Derby Benvenutto Celini.

Calandagan se musel spokojit s druhým místem, foto: Jaroslav Fabris

Trochu ve stínu velkých jmen se tak nacházela Kalpana, přestože obhajovala druhou příčku a právě v Ascotu získala obě svá dosavadní Gr.1 vítězství, byť „pouze“ mezi klisnami. Svěřenkyně Andrewa Baldinga ovšem v sobotu podala svůj životní výkon, když bez větších problémů odrazila nápor druhého Calandagana i třetího Benvenutto Celliho. Ascot tak mohl slavit, protože Kalpana byla jediným domácím koněm v poli, což je pro britský turf přeci jen varovným signálem.

Kalpana míří k odsedlávání, foto: Jaroslav Fabris

Jak už to při nejvýznamnějších britských dostihů často bývá, vítězný tým znovu přebíral poháru z rukou zástupce královské rodiny. Konkrétně se této role ujala princezna Anna a i ona musela počkat, než se na ceremoniál s mírným zpožděním dostavil šťastný žokej Colin Keane. Přes nespornou společenskou prestiž ascotských dostihů ale přeci jen na King George nepanuje tak přísný dress code jako při zmíněném Royal Ascotu. Ne snad, že by mezi pánskou částí publika nehrály prim obleky, ovšem ani kraťasy nebyly v horkém počasí výjimkou. Koneckonců v některých částech závodiště si diváci užívali dostihy méně formálně. Například rozlehlý prostor před ascotskou tribunou byl místem mnoho pikniků.

pikniky před ascotskou tribunou, foto: Jaroslav Fabris

Co se dopravy na závodiště týče, jako nejpraktičtější volba vypadá vlak z Londýna, když ze stanice na závodiště to pěšky trvá zhruba deset minut. Tuto variantu jsem volil při své premiérové návštěvě Ascotu před osmi lety, kdy jsme s Ondrou Blahníkem sledovali historické třetí místo Subway Dancera v Champion Stakes. Letos jsme do Ascotu vyrazili přímo z letiště, přičemž i kvůli dalšímu programu máme pronajaté auto. Vše šlo ale až překvapivě hladce. Necelou hodinu před prvním dostihem jsme totiž bez jakékoliv fronty zaparkovali na parkovišti, které bylo k dispozici zdarma. Obecně mi přišlo sympatické, že z diváků se netahají peníze za každou cenu. Například na závodišti byla řada „Hydration Station“ s připravenými kelímky, které nabízeli alternativu k nákupu nealkoholických nápojů.

Kalpana a její tým ve vítězném paddocku, foto: Jaroslav Fabris

Samotná návštěva mi každopádně nepřišla nějak závratná. Žádný dav, kterým by se člověk musel probíjet, se rozhodně nekonal a fronty jsem nezaznamenal ani u četných barů a stánků s občerstvením. Oficiální číslo sice ještě k dispozici není, ale podobně jako o rok dříve na závodiště zavítalo kolem 20 tisíc diváků, což je přeci jen méně než při dalších zmiňovaných asotských vrcholech. Domů se každopádně nespěchalo, když po závěrečném dostihu řada diváků pokračovala v zábavě u hudební produkce.

pohled na zábavu v ascotském food courtu po skončení dostihů, foto: Jaroslav Fabris

Zmínku zaslouží i samotná dráha. Její stav byl označen jako „good to firm“, tedy dobrá až pevná, každopádně o nějakém tvrdu nemůže být řeč. Že pro pořadatele ale nebyla její příprava ničím jednoduchým, dokládal pohled na ostatní travnaté plochy včetně vnitřku dráhy. Ten byl totiž evidentně vyprahlý. Také se sychravým počasím spojovaná Británie trpí nedostatkem srážek, když ascotský ředitel dostihové dráhy Chris Stickels hlásil, že za celý červenec nepřišel žádný déšť. Pro co nejkorektnější podklad se každopádně dělá maximum, když už od Royal Ascotu byla rovná dráha zavlažována každou noc 5 milimetry vody, ovál byl obden zavlažován 10 až 12 milimetry vody.

pohled z novinářské tribuny na dráhu, foto: Jaroslav Fabris

Koneckonců, že pro komfort koní se dělá maximum a péče o jejich welfare patří k prioritám, je vidět na mnoho místech. Dostatek všudypřítomných kbelíků s vodou, které je možné znovu doplňovat z „bezedných“ kádí, je standardem i při menších dostizích. V prostoru pro odsedlávání se nacházeli také velké rozprašovače vody. V této souvislosti mě zaujala také nová publikace, kterou jsem viděl v obchodu se suvenýry. Její název zní „Side Glance: Life After the Finish Line“. Jedná se o bohatě ilustrovanou dětskou knížku, která sleduje příběh koně Sidyho, který končí dostihovou kariéru a poznává nový život. Nejmladšímu publiku tak představuje, že dostihový koně nejsou pouze „závodní stroje“ a i po kariéře se těší té nejlepší péči.

závodiště v Ascotu zdobí řada soch, které připomínají koně jako Yeats, Frankel nebo nejnověji Enable. Z žokejů si tuto poctu vysloužili Lester Piggott a Frankie Dettori (na fotce), foto: Jaroslav Fabris

Na závěr ohlédnutí za sobotním Ascotem se ještě krátce vrátím k dění na dráze. Nezmínit totiž nelze velký den jezdkyně Saffie Osbourne, která oslavila hattrick. Shodně se radovala v handicapech, ovšem zvlášť první její triumf rozhodně nebyl ledajaký. Jednalo o totiž o prestižní heritage handicap, který byl s dotací 150 tisíc liber druhým nejlépe dotovaným dostihem dne, když předčil i dvojici grupových zkoušek.

Saffie Osborne s vítězem heritage handicapu Amazing Journey, foto: Jaroslav Fabris

Saffie Osbourne prohrála až při své čtvrté jízdě v závěrečném dostihu dne, když doplatila na zaváhání na startu. Vítězství nicméně slavila Gina Mangan, takže i na britských drahách jsme svědky rostoucího počtu dámských úspěchů. Přes zranění nejúspěšnější jezdkyně posledních sezón Hollie Doyle, která je mimo hru už od května, má právě Saffie Osbourne zásluhu na dámské přítomnosti v top 10 šampionátu. Aktuálně jí totiž patří sedmá příčka a výše se může posunout už dnes ve Windsoru, který je také naší další zastávkou.

Colin Keane pózuje s pohárem za vítězství v King George VI and Queen Elizabeth Stakes, foto: Jaroslav Fabris