Kůň roku je anketa popularity
V sobotu na Gala byly vyhlášeny tituly pro nejlepší aktéry minulé sezóny. V plesových kuloárech se během zábavy občas diskutovalo o jejich oprávnění a ne jinak tomu bylo i na webech. I já bych přispěl s troškou do mlýna.
Mě osobně Gala bavilo. Předávání cen příjemně odsejpalo, pan Petrlík se stal žádostí o ruku hvězdou večera, lidi se pak bavili při tanci, holky byly pěkně voháklý a tak to má bejt. Přestože se ale pan Karlach přimlouval pro setrvání večeru v Prostějově, mně by se víc líbilo, kdyby se Gala točilo, jako dřív a do Prostějova se pak klidně rád zase podívám.
Ale k hlasování do anket. Jedná se o vítěze koňských cen, protože jezdci, trenéři, majitelé a chovatelé jedou podle předem daných kritérií. U nás to prostě je taková cena popularity a na tom nevidím nic špatného. Jsme asi jediná země, kde jsou překážkové dostihy stejně populární jako ty rovinové a proto v anketě o Koně roku bude mít vítězství v domácí největší cross country vždy velkou váhu především proti zahraničním úspěchům.
Vítězka posledních dvou ročníků ankety Koně roku Orphee Des Blins navíc vyhrála Velkou pardubickou dvakrát v úchvatném stylu. Loni měla silného soupeře Donna Hallinga, který by byl i mou volbou, protože i přesto, že mě baví i překážkové dostihy, rovinové mají prostě větší hodnotu. Vypracoval se u nás mezi absolutní špičku a pak zakončil sezónu vítězstvím v Gr.3 v Itálii. Co víc si přát a přesto se ukázala v našich kruzích Velká cennější.
Letos to měla Orphee jednodušší. Její vítězství ve Velké musel každý hltat. Naopak Donn Halling se po povinném, ale celkem těsném vítězstvím na Turf Gala ztratil divákům z očí, když se marně pokoušel uspět v té nejtěžší evropské společnosti. To Alpha Two v tréninku populárního Josefa Váni letos vyhrál Gran Premio v Meranu, což je v Itálii překážkový dostih s nejvyšším statusem, ale u nás ho nikdo nikdy neviděl a letošní insolventní italské dostihy bez patřičné zahraniční konkurence holt nemají tu váhu.
V českém tréninku ale letos byl asi ten nejtřídovější kůň, který tu dosud byl. A to někdejší francouzské eso Meandre. Jeho tažení v německých Gr.1 přineslo i jeden úspěch na nejvyšší scéně. Pro úspěch v anketě měl ale několik nevýhod. V českém tréninku se ohřál jen na pár měsíců a při jeho kvalitách bylo logické, že se ani neukázal našemu publiku, což se ukazuje jako podstatná nevýhoda. I proto ho v souboji o nejlepšího staršího koně přebyl jeho stájový kolega Dux Scholar, jenž se u nás již pravidelně dostává do formy. Na jejich popularitě jim ale nepřidá jejich majitel. Dočetl jsem se, že má jít o xenofobní názory (článek na Dostihovém světě). Ale to je nesmysl. Trenér Šavujev je v našich končinách přes dvacet let a je rozhodně brán za domácího. Také třeba proti Ardaku Amirkulovi nikdo nic nemá a myslím, že jsme rádi, že má dlouhodobě koně v našem tréninku. U Ramzana Kadyrova je to ale jiné. To je mnohonásobný vrah a zločinec a je logické, že u normálního člověka si oblibu nezíská, i kdyby k nám dal toho nejlepšího koně na světě. V USA nemůže jeho kůň vůbec startovat, v jiných státech nesmí mít koně v tréninku a u nás jeho kůň prostě jenom nevyhraje Koně roku.
Ondřej Blahník (Robi)